Nalezení rovnováhy v nejistých časech
Nedokážu to spravedlivě popsat. Jasné zlaté a oranžové listy tohohle javoru, co má pět pater. Každý den jsem sledoval, jak se mění. Zůstal zelený, zatímco plevelný strom za ním zežloutl a opadal. Pak se to stalo přes noc. Probudil jsem se a šel do kuchyně, řekl jsem: „Páni.“
Miluju svůj vysoký bidýlko tady v korunách stromů. Celodenní psaní, občas se cítím jako samotář, ale je to pěkné místo na samotářství. Moje nová kniha, která se bude jmenovat, myslím, „To Accident” se rýsuje. První koncept bych měl mít hotový do konce tohoto měsíce. Začal jsem na něm pracovat před rokem. Hrozně rád bych si od něj odpočinul, ale zdá se, že nemůžu. Bojím se, že vypadnu z rytmu. Každý den se probudím a pracuji na něm celý den.
Přemýšlím o soucitu. Kolik soucitu projevuji svým postavám? Vždycky jsem miloval temné, komplikované postavy. Někteří z mých oblíbených autorů jsou vyloženě krutí. Ale nechci ty svoje zraňovat zbytečně. Nechci být krutý bez dobrého důvodu. Na druhou stranu, nemůžu je zachránit, pokud si to nezaslouží. Musí si zasloužit, co se jim stane.
Slyšel jsem Alana Gurganuse minulý týden číst v Y. Uvědomil jsem si, že se ke svým postavám chová s velkou náklonností a respektem.
Včera jsem poslouchal rozhovor s Andresem Dubusem lll v pořadu Book Worm. Tázající, Michael Silverblatt, si myslel, že Andres Dubus lll uštědřil jedné ze svých postav, barmanovi, zbytečnou ránu tím, že z něj udělal nejen neúspěšného básníka, ale špatného básníka. Proč nemohl být dobrý neúspěšný básník? Přišla mi to zajímavá otázka.
Kdy je v pořádku být ke svým postavám krutý? Nebo laskavý? Jako spisovatel můžete být jakýkoli bůh, jakým chcete být.
Možná si někteří autoři myslí, že když život není fér, ba co víc, je směšně krutý, že mají povinnost odrážet pravdu. Šťastné konce mi připadají jako blbost. Nenáviděla jsem konec knihy Jez, modli se, miluj, kdy po veškerém hledání duše a cestování po světě skončila s chlapem. Prosím tě. Asi nemám ráda pohádky, i když vím, že většina lidí ano. Chci vidět, jak se odrážejí moje vlastní boje. I tak možná poruším vlastní pravidlo a dám všem svým trápícím se postavám světlo na konci tunelu, které není vlak. Možná jim hodím lano a neoběsím je na něm.