Odrazy života a zkušeností
Probudil jsem se s myšlenkou, že jsem ty Sekvoje nezachytil správně. V mé knize. Ten popis nebyl úplně přesný, působil plytce. Pak jsem si vzpomněl, že v mé knize žádné Sekvoje nejsou. Bylo to ze snu. Na chvíli jsem pocítil úlevu, než jsem si uvědomil, že ten sen byl pravděpodobně o tom, že existují i jiné things v mé knize, kterým chybí hloubka: postavy a situace. Psát fikci je těžké. Chci se zlepšit. Všechno to přepisování je o tom, že se vracím, abych udělal kousek dialogu autentičtější nebo nějaký detail pravdivější. Obava, že v tom nejsem vůbec dobrý, by mě mohla zastavit, nebýt faktu, že mě to opravdu baví. Rád žiju ve fiktivním světě. Je to zábava, a když mám úzkost, kvůli sekvojím nebo čemukoli jinému, musím si pamatovat, že se učím a nemusím v tom být skvělý. Co je ten tlak, který cítím, abych byl skvělý? Ve skutečnosti cítím stud, když si uvědomím, že možná nebudu skvělý, že možná budu jen dobrý, nebo dokonce jen ucházející. Myslím, že to může pocházet z toho, že mi bylo řečeno, že je nepřijatelné být artist. Umělci byli jiní lidé. Lidé, kteří byli Great
Tomu ale nevěřím. Kdybych měl děti, řekl bych jim, ať si to užijí. Ať se vyjádří. Ať se něco naučí. Myslím, že to platí i pro čtyřicetileté děti, i pro šedesátileté děti. Co je tak skvělého na tom být skvělý? Zábavná je ta učení, to objevování, to, že se člověk inspiruje druhými, ta zkušenost na rozdíl od výsledků.
Being Great je o výsledcích. Jsi skvělý a ostatní lidé vědí, že jsi skvělý. Oslavují tvou skvělost. Znovu, ego. Ego, ty hajzle. Pokud je cílem být skvělý, pak je to všechno o úsudku světa, zatímco potěšení je v práci, riskování něčeho, učení se něčemu, zkoušení, selhávání. Zkušenost s tím vším.