Cesta k uzdravení
Toto je úryvek z knihy, kterou píšu, a která se jmenuje Nehoda.
Days.
Jsou dny, kdy sotva vstane z postele. Dny, kdy pije kávu, jde na terapii a prochází se Metropolitním muzeem umění na autopilota. Dny, kdy nachází klid v maličkostech. things jako pozorování kočky na okenním parapetu. Nebo když chce proříznout ticho svého života, prorazit ho, jako by to byla bedna zatlučená hřebíky. Dny, kdy by se chtěla připojit ke své rodině, i když smrt je nepřítomnost everything. A jsou dny, kdy je ochotná přijmout svůj život, jakkoli je zmenšený. Někdy má pocit, že žije posmrtný život, a tak o tom i přemýšlí. Domnívá se, že odtud musela vzejít celá myšlenka očistce, protože ví, že není sama, kdo se cítí být mezi světy, že ztráta je součástí lidské existence a že i kdyby je neztratila při nehodě, stárla by a svět by jí připadal stále podivnější (jako se to stává stárnoucím). Nakonec by ztratila svůj život i svět, i kdyby nezažila to, co zažila. Nakonec ztratí každý. everythingJsou dny, kdy jsou takové myšlenky útěchou.