Denní potěšení
Před týdnem jsem odevzdal třetí verzi Lise B. a od té doby píšu písničky. Jsem zrezivělý, ale dnes jsem jednu nahrál, abych si ji poslechl, a myslím, že není špatná. Mým cílem je napsat dvě týdně, přičemž každý den strávím chvíli úpravou své verze. Pokud to zní ambiciózně, asi to tak je. Ale ty písničky budou zpočátku většinou brak. Cítím, že mi bude chvíli trvat, než se do toho zase dostanu.
Nejsem si jistý, jestli je ta kniha dobrá. Myslím, že by mohla být, nebo docela dobrá, nebo ne špatná. Znovu, jsou tam strukturální problémy, které se mi nepodařilo k mé spokojenosti vyřešit, ale musím si připomínat, že nebude dokonalá. Bude to to, co jsem napsal jako svou druhou knihu. Chci psát stejně dobře jako spisovatelé, které miluji, ale to není realistické. Samozřejmě, můj editor bude mít návrhy a potřebuji nový název. Ještě jsem nenašel takový, který by mi připadal správný.
Jsem velmi disciplinovaný, co se týče práce, i když to tak nevypadá. Spíš mi to přijde jako zvyk nebo rutina. V den, kdy jsem odevzdal třetí verzi, jsem se rozhodl přidat do rutiny ranní běh. Běhám každý druhý den – jen míli nebo dvě. Nejsem ve formě. Psaní je pro tělo tak náročné. To neustálé sezení. Když skládáte hudbu, aspoň zvedáte kytaru, odkládáte ji, zpíváte a hrajete... Při psaní prózy jen hodiny sedíte v jedné pozici.
Leon je ve městě a včera večer jsme sledovali západ slunce na 90. ulici u nádrže v Central Parku. Pak jsme seděli na lavičce a sledovali, jak lidi chodí kolem, když se setmělo. Byla tam i Doe, ráda, že je venku. Leon mi vyprávěl o svém příteli, který při hurikánu Sandy přišel o všechny své cenné suvenýry. Snažil se je replikovat a Leonovi to připadalo smutné. Jak by se to dalo vůbec replikovat? Přemýšlel o všech těch věcech. he také nashromáždilo. Co s tím vším? Řekla jsem mu, když jsem prodala dům v Mattitucku, většinu svých věcí jsem vyhodila. Fotky a nahrávky a noty a everything. Po nějaké době se unavíš taháním všech těch krámů s sebou. Chtěl jsem říct, že minulost nemá na přítomnost stejně žádný vliv, ale samozřejmě to není pravda. Najednou jsem byl s Leonem, mým přítelem už přes třicet let, a minulost byla mezi námi hustá. Někdy se přítomnost nezdá tak skutečná.